Zvláštní léto - Dopis

Draco sledoval svou dceru a každá vteřina se mu zdála jako věčnost. Kdysi viděl mudlovský film, kde se scéna, která měla být obzvlášť dramatická, zpomalila. A právě teď se mu zdálo, že se v takovém filmu ocitl. Ve velice špatném filmu.
Jeho dcera běžela přes halu, tmavé vlásky stejné barvy jako její matky za ní vlály a jemu se málem zastavilo srdce při jejím výkřiku, v němž zaznívala láska k matce.
Stejně tak si uvědomoval ženu vedle sebe, jež se chvěla potlačovanými city. Znal Hermionu natolik dobře, aby věděl, že jeho dceru skutečně hluboce milovala. A taky věděl, že bude respektovat její rozhodnutí. I když ji to bude bolet sebevíc.
Těžce si povzdychl. Tohle je situace k nezaplacení. Během jediné hodiny dokáže Crystal obrátit celý můj život naruby. Už zase.
Stejně jako Draco i Hermiona pozorovala běžící Nicole. Srdce jí prudce bušilo a do očí se jí draly slzy. Pochopila, že její pohádka skončila. Pokud bude Niky chtít svou matku, a pokud by jejich svatba měla narušit Dracův vztah s dcerou, odejde.
Zhluboka se nadechla. S hrůzou v očích čekala na další osudovou ránu.
„Mami,“ vykřikla holčička znovu
Hermiona se nedokázala opanovat a pohlédla na Crystal, která s vítězoslavným úsměvem seděla na bobku a čekala, až k ní její dcera doběhne. Povedená matička, pomyslela si hořce.
V tom okamžiku Nicole doběhla k Hermioně.
Ta kousek odstoupila, aby jí nebránila v cestě.
Ale Nicole dál nepokračovala. Prudce vběhla do Hermioniny náruče. Pevně se jí chytla kolem pasu a hlavu si přitiskla k jejímu břichu.
Crystal zmrzl úsměv na rtech a prkenně se postavila.
Narcissa s opovržením hleděla na obrázek před sebou.
Ale Dracovi se neuvěřitelně ulevilo. Na tváři se mu usadil vítězoslavný úsměv.
Nicole zdvihla hlavu a podívala se Hermioně do uslzených očí. „Když si vezmeš tátu, tak přece budeš moje máma, ne?“
Hermiona těžce polkla. „Pokud budeš chtít…“
„Jasně, že chci. Mám tě ráda, mami.“
Hermioně se samou úlevou podlomila kolena. „Já tebe taky, zlatíčko,“ zamumlala a pevně malou objala. „Já tebe taky, zlatíčko,“ opakovala jako v transu a po tváři jí tiše kanuly slzy.
Draco pohlédl na Crystal a na svou matku. V jeho očích se zračilo zadostiučinění. Zato v jejich tvářích byl vepsaný šok a znechucení. „Myslím, Crystal, že už si vážně nemáme co říct. Moje dcera o Tebe nestojí!“
Crystal se toporně narovnala. Z hlasu jí čišel mráz. „Ještě se uvidíme, Draco. Znepříjemním Ti život, na to se spolehni,“ pravila a bez dalších okolků odšustila ke dveřím, kde už čekal domácí skřítek, aby ji vypustil ven.
Když za ní odešla i Narcissa, Nicole konečně zdvihla hlavu a podívala se rozzářenýma očima na svého otce. „Kdy bude svatba?“
Draco se na ni také usmál. „Co nejdřív, miláčku.“
„A můžu jít za družičku? Prosím!“
„Ty můžeš všechno, andílku,“ zašeptala Hermiona.
Nicole se jejích slov hned chytla. „Všechno? Tak kdy…“
„Na Příčnou zapomeň, tedy až do Vánoc,“ uzemnila ji dřív než stihla dopovědět. „Samozřejmě jsem myslela, že můžeš všechno na naší svatbě.“
Draco na ni mrkl a Hermiona zaplašila slzy. Byla tolik vděčná osudu, že jí dal další šanci mít rodinu. A dítě.
„A to si říkáš maminka?“
Hermiona se na ni láskyplně usmála a cvrnkla ji do nosu. „Ano, maminky totiž příkazy neposlouchají, ty je dávají. A víš proč?“
Nicole pokrčila rameny.
„Protože své děti milují.“
Nicole se po jejích slovech zamračila a pátravě přimhouřila oči. „A tatínky?“
Hermiona si s Dracem vyměnila nechápavý pohled. „Co je s tatínkem?“
Malá protočila oči v sloup nad její nechápavostí. „Tatínky maminky také milují?“
„Víc než kohokoli jiného,“ odpověděla Hermiona tiše.
Draco se na ni usmál a políbil ji na tvář. Potom se pomalu otočil a nechal ty dvě drahé bytosti spolu o samotě. Věřil, že teď už je nemůže nic zlého potkat.
Jak krutě se zmýlil…

Hermiona zaklepala a vešla do knihovny. Uplynul týden od chvíle, kdy jí Draco nabídl sňatek a kdy se Nicole rozhodla, že Hermionu chce jako maminku. Byl to krásný týden. Nicole začala Hermioně říkat mami a ostentativně se odmítala zmínit o té paní, která tu byla a která tvrdila, že je její maminka. Pro ni to nebylo důležité. Svou maminku už našla. Dokonce ji ani nikdo nenutil jít na večeři k babičce. Protože na ni nešel ani Draco. Narcissa ztratila poslední zbytky jeho lásky, nebo rodinné sounáležitosti.
„Ahoj,“ pozdravila jej.
„Ahoj, miláčku,“ odpověděl Draco, zdvihl se od stolu a přistoupil k ní. Políbil ji tak, až se jí zatočila hlava.
Jejich noci patřily k té krásnější části všedního dne. Hermiona se kouzelně zapýřila, když si uvědomila, jakým směrem se ubírají její myšlenky.
„Chtěl jsi se mnou mluvit?“
Přikývl a objal ji kolem pasu. Došel ke stolu, sedl si a Hermionu si přitáhl na klín. Do ruky jí podal úředně vypadající dopis. „Čti.“ vybídl ji.
Hermiona chvilku nechápavě pohlížela na dopis. Pak se přestala ostýchat číst Dracovu poštu a rozbalila jej.

Vážený pane, Malfoyi!
Touto cestou si Vás dovolujeme informovat o žádosti slečny Crystal Scarové o svěření do péče její dcery Nicole Malfoyové. Slečna Scarová žádá o svěření své dcery na základě svého práva, které jí dává zákon, a zároveň poukazuje na nevhodné prostředí, v němž její dcera vyrůstá. Na přímou žádost ministra kouzel pana Williama Fitzailwyna se bude Vaše stání konat před Starostolcem dne 21. prosince.
Dostavte se i s vaší přítelkyní slečnou Hermionou Grangerovou, která bude vypovídat o své práci u Vás a svém mravním působení na dceru slečny Scarové. Samozřejmě očekáváme i přítomnost dcery slečny Scarové.
Dále Vám nařizujeme, abyste zajistil schůzku matky s dcerou, kterou jste jí dosud upíral, a to bez vaší ctěné přítomnosti.
Za úřad péče o nezletilé odboru Ochrany kouzelnických dětí
Chrodichilda Cownbeyová

Jak Hermiona četla, mizela jí barva z tváří. Když dočetla, papír jí bezmocně vypadl z ruky.
„Není nad to mít dobré konexe,“ pronesl Draco mrazivě.
Hermiona se zhluboka nadechla a zpříma se mu podívala do očí. „Není jediná,“ odpověděla. Barva se jí vrátila a oči jí plály vnitřním odhodláním.
„Co tím myslíš?“ Pátravě si ji prohlížel.
„Že už jsem o jednu rodinu přišla a nedovolím, aby se mi to samé stalo s druhou. A sezení před Starostolcem pro nás bude jen dobré.“
Draco na ni zůstal v šoku koukat. „To nemyslíš vážně!“
K jeho nesmírnému překvapení se Hermiona usmála. „To si piš, že myslím. Celý ten dopis je snůška nesmyslů, polopravd a urážek. Všiml sis narážky na to, že jsem Tvá přítelkyně?“
Přikývl, ale pořád nechápal, kam Hermiona směřuje.
„Ani slovo o tom, že jsem Nikina chůva, nebo Tvá snoubenka. Přítelkyně. Rovnou mohli napsat milenka. Ale to nezní úředně. Korektně. Chtějí to uhrát na ohrožení mravní výchovy. Což se jim nepovede.“ Mimovolně se dotkla snubního prstenu, který jí zdobil ruku.
Draco konečně pochopil. Pohladil ji po tváři. „Tebe bych nechtěl mít za nepřítele.“
Hermiona důrazně přikývla. „To bych Ti ani neradila. Jsem nebezpečný soupeř, to mi můžeš věřit. Obzvlášť, když se jedná o lidí, kteří jsou mi drazí.“ Políbila jej a pokračovala: „K tomu navíc tu jasně píší, že před Starostolec povolají mě. Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale rozhodl ses oženit s ověnčenou válečnou hrdinkou.“ Po tváři se jí rozlil šibalský úsměv, který Draco miloval.
V údivu povytáhl obočí. „Chceš využít své pověsti?“
„Pokud to bude nutné, připíchnu si na to stání všechny řády, vyznamenání a já nevím, co všechno to mám ve skříni!“
Draco se rozesmál a prudce ji objal. „Miluju Tě, Hermiono Grangerová.“
Vážně na něj pohlédla. „Taky Tě miluju Draco Malfoyi.“
Pak ale Draco zvážněl. „Ale uvědomuješ si Ty, koho si bereš? Že chceš spojit svůj život, život válečné hrdinky, jak jsi sama řekla, s bývalým Smrtijedem? Tuhle stránku mé minulosti na mě bezpochyby vytáhnou.“
Lhostejně pokrčila rameny. „My zase vytáhneme všechny pohledy, návštěvy a péči o Niky, kterou její matka projevila za celý její život. A taky vytáhneme na světlo světa Tvé dobré vlastnosti.“
Draco ji políbil do vlasů. Potřeboval získat čas, aby potlačil dojetí, jenž se ho zmocnilo po jejích slovech. Byl to balzám na jeho bolavou duši. Hermiona mu bezmezně věřila. „A co by to podle Tebe mělo být, drahoušku?“
„Vedení školy, prohlášení Tvých kolegů a…“ tady se maličko zarazila, „svědectví dalšího hrdiny.“
Draco zpozorněl. „Kterého?“
„Toho největšího.“
„Ten pro mě nehne ani prstem!“
„Ale pro mě ano,“ odpověděla, jakoby tím bylo řečeno vše. „A Ty ke mně patříš, tak se s tím smiř,“ dodala.
„Ani nevíš jak rád podlehnu svému osudu, pokud bude mít Tvou podobu. Nic lepšího mě nemohlo potkat,“ řekl s úsměvem, ale svá slova myslel smrtelně vážně.
Hermiona se ušklíbla. „Jsem ráda, že si to uvědomujete, pane.“ V očích se jí mihl stín. „Jen bych se ještě chtěla ujistit, že si pamatuješ, co jsem Ti říkala.“ Hlas jí zněl křehce a zranitelně.
„Co přesně má, má paní, na mysli?“
„Mluvím vážně, Draco. Můžu Tě milovat sebevíc, ale dítě...“
Přiložil jí prsty na rty. „To je víc než dost. Rozhodně víc, než si zasloužím.“
Hermiona mu položila hlavu na rameno a vychutnávala si teplo jeho těla. Cítila se v bezpečí a milovaná. Pak se prudce narovnala.
„Děje se něco?“
„Ta návštěva!“
Draco zhluboka vzdychl. „S tím, bohužel, nic neuděláme.“
Hermiona vzala jeho hlavu do dlaní. „Draco, Crystal si bude chtít Niky koupit!“
„To bude,“ přitakal Draco chmurně. „Ale moje dcera není na prodej! Což Crystal brzy pozná!“
Hermiona si přitáhla jeho tvář ke své. „Jsi skvělý táta, Draco,“ řekla tiše a umlčela jej polibkem. Věděla, co jej na dopise rozčílilo nejvíce. V celém tom odporném textu se mluvilo o Nicole jako o Crystalině dceři. Ne o jeho… Jakoby celá ta léta, kdy se o ni staral a miloval, nic neznamenala.
O chvíli později je stále v obětí našla Niky. Vešla do knihovny a protočila oči v sloup. „Jste příšerní! Pokaždé, když vás vidím, tak se líbáte.“
Draco se odtrhl od Hermiony. „Chceš taky?“ zeptal se a mrkl na dceru.
Niky blahosklonně zavrtěla hlavou, jako že nad takové věci je povznesená. Ale když k ní táta natáhl ruku, hupla Hermioně na klín a oběma vlepila pusu. „Mám vás ráda, oba,“ řekla, „ale…“
Hermiona na ni s úsměvem pohlédla. „Ale?“
„Co ta paní, která mě chce od vás odvést?“ zeptala se vážně. Úmyslně neřekla matka. Pro ni to prostě matka nebyla. To dalo najevo už před týdnem.
Draco ztuhnul a věnoval dceři zamračený pohled. „Poslouchat za dveřmi je neslušné, Niky.“
„Řekl bys mi to?“ vyhrkla bojovně.
„Samozřejmě!“
Nicole sklopila hlavu. „Promiň, tati,“ omluvila se.
Draco si přitáhl Hermionu blíž a tak si přitáhl i dceru, která se jí držela kolem krku. Věděl, že rozhovor, který ho čeká, nebude lehký. V některých ohledech byla jeho dcera dospělejší, než by si přál.